Divadlo Antonína Dvořáka

Památky a architektura, Divadla

Divadlo Antonína Dvořáka je domovskou scénou operního, činoherního a baletního souboru Národního divadla moravskoslezského.

Historie divadla

V roce 1902 založila městská obec v Ostravě divadelní stavební fond a o dva roky později se divadelní stavební výbor rozhodl započít stavbu městského divadla. Vídeňský architekt Alexander Graf budovu pojal v novobarokním stylu. 

Umělecké ztvárnění vnitřních prostor budovy – hlediště, foyeru a vestibulu – bylo dílem vídeňské sochařské firmy Johann Bock & syn. Sochařské práce na fasádě jsou dílem sochaře Eduarda Smetany z Ostravy a průčelí budovy korunuje štítová skupina – sousoší akademického sochaře Leopolda Kossiga z Vídně. Autorem stropního obrazu v hledišti je další Vídeňan – akademický malíř Eduard Veith. V hlavním foyer byly umístěny dva velké reliéfy „Drama“ a „Hudba“, které divadlu věnovala akademická sochařka Helena Scholzová-Železná. Hlavní opona vznikla v ateliéru malířů Koutský & Rottonar ve Vídni. Představovala alegorii na práci, obchod a umění. Výsledkem práce architekta a všech zmíněných umělců je jedno z nejkrásnějších divadel v republice.

Městské divadlo (Stadttheater) bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 a do roku 1919 se v něm hrálo výhradně německy. Od roku 1919 se stalo stálou scénou Národního divadla moravsko-slezského, za 2. světové války však byli čeští divadelníci nuceni budovu opustit a přenechat ji divadlu německému.

Po skončení války hrála tato reprezentativní scéna Národního divadla moravskoslezského (Státního divadla v Ostravě) pod názvy Zemské divadlo, Velké divadlo a Divadlo Zdeňka Nejedlého. Název Divadlo Antonína Dvořáka nese budova Městského divadla (rekonstruovaná v letech 1954–1956, 1969–1971 a 1999–2000) od roku 1990. 

Pár zajímavostí na závěr:

• Nejvýznamnějším dodavatelem této stavby byly Vítkovické železárny, které zhotovily střešní krov nad hledištěm a jevištěm, včetně dalších železných konstrukcí. Prvenstvím, ve srovnání s ostatními divadly u nás, bylo použití železobetonových nosníků a horizontálních překladů.
• Hlediště Divadla Antonína Dvořáka je uzpůsobeno i pro vozíčkáře.