Příběhy Jana Juřičky na Slezskoostravském hradě

Publikováno: 1.10.2026

Na Slezskoostravském hradě začala 30. září výstava nazvaná Příběhy, která představuje malířskou a kresebnou tvorbu Jana Juřičky. Autor z beskydských Trojanovic aktivně vystavuje od konce 80. let 20. století a jeho díla jsou zastoupena v soukromých sbírkách v České republice, Německu, Nizozemsku, Spojených státech amerických i ve Spojených arabských emirátech. Výstava potrvá do 3. ledna 2027.

Tři části

Návštěvníci hradní galerie uvidí Juřičkovu tvorbu posledních let propojenou s díly a uměleckým odkazem například Františka Kupky. Expozice je rozčleněna do tří tematických částí, které zájemce postupně provádějí autorovým svébytným dialogem s dějinami evropského umění.

První část představuje díla, v nichž Jan Juřička s humorem a nadsázkou reaguje na tvorbu renesančních mistrů. V kopiích historizujících vyřezávaných rámů jsou zasazeny osobité parafráze dobových námětů, mezi nimi například odkazy na obrazy Leonarda da Vinciho La Scapigliata nebo Madona s karafiátem.

Čtvero ročních krav

Druhá, barokizující část pracuje s napětím mezi posvátným a profánním. Autor staví do pozic světců lidi stojící na okraji společnosti a prostřednictvím tohoto nezvyklého spojení narušuje tradiční obrazový řád. Humorné, místy až provokativní výjevy zpřítomňují historické náměty a otevírají otázky společenských rolí, důstojnosti i způsobu, jakým vnímáme druhé. 

Třetí část představuje aktuální polohu Juřičkovy tvorby, charakteristickou uvolněnou a expresivní malbou. Figurální motivy zastupuje například Narození Páně, rostlinnou tematiku cyklus Pupeny a animální svět s humorným nadhledem zachycuje soubor Čtvero ročních krav.

O autorovi

Jan Juřička se ve své tvorbě se věnuje především malbě, kresbě a technice grisaille /výraz pro jednobarevnou malbu/. Ústředním tématem jeho prací je člověk, portrét a vztah figury k prostoru. Juřičkovy portréty však nejsou pouhým zachycením vnější podoby člověka. Autor se snaží vystihnout charakter, životní příběh i vnitřní křehkost zobrazované osobnosti. Často pracuje s tvářemi lidí, které osobně zná a jejichž povahu může dlouhodobě pozorovat. V portrétní tvorbě se objevují také odkazy na barokní malbu, její modelaci a obrazovou dramatičnost.