Babylon balet

Publikováno: 11.6.2026

Poslední premiéra sezóny 2025/2026 patří v Národním divadle moravskoslezském mladým choreografům. Sólisté baletu NDM Natalia Adamska a Rei Masatomi zkoušejí s tanečníky pod režijním vedením slovinského operního režiséra, dramaturga a performera Rocca svou baletní fantazii s názvem Babylon balet v komorním prostoru Divadla „12“.

Cesty se setkávají v Ostravě

Premiéra 13. června uzavře novinkovou sérii NDM ve 107. sezóně. Inscenaci věnují tanečníci a inscenační tým končící dlouholeté šéfce baletu NDM Lence Dřímalové a zároveň je poctou skladateli Eriku Satiemu, jehož hudba tu zazní v živém (kytarovém) podání.

Název i téma inscenace jsou samozřejmě narážkou na známý biblický příběh, ale jak zdůrazňuje režisér a autor scénáře Rocc, jde spíše o asociace než vyprávění onoho příběhu. „Samotný příběh trošku obracíme naruby – na jedné straně pro nás samozřejmě různé jazyky znamenají komplikaci, ale zároveň představují výzvu a určitou poezii,“ přibližuje tvůrce.

Podle Rocca je Babylon balet také osobní zpovědí tanečníků z různých kultur a konců světa, jejichž cesty se setkávají v Ostravě. „Tanec je důležitým prvkem jejich vzájemné komunikace a interakce s publikem. Pohybem se vyjadřují a zároveň si naslouchají. Skrze tanec hledají způsob, jak porozumět druhým i sami sobě. Babylon balet je pojat jako koláž každodenních situací, setkání a momentů, které známe z našich životů. Jednotlivé taneční obrazy s nadčasovou hudbou Erika Satieho asociativně tvoří pestrou mozaiku zážitků, ve které pohyb napoví to, co slova nedokážou.“

Inscenace má podtitul Ztraceno v překladu, nalezeno v pohybu. Tanečníci během představení mezi sebou komunikují také slovy (ve svých rodných jazycích nebo anglicky), křikem, pláčem, smíchem

Progresivní Erik Satie

Hudba Francouze Erika Satieho (1866–1925) zazní v živém podání kytary klasické a elektrické. Některé skladby jsou původně psány pro klavír, v ostravské inscenaci mají kytarová aranžmá. Na svou dobu byl Satie skladatelem velmi progresivním a originálním, leč nedoceněným. Zemřel v 59 letech na následky svého bouřlivého života. V roce 1917 vytvořil pro soubor Ballets Russes slavného tanečníka Ďagileva hudbu k inscenaci Parade a publikum překvapil použitím netradičních zvuků – do orchestru zapojil například psací stroj, sirénu, výstřely či zvuky městského ruchu. Na výtvarné podobě se tehdy podílel Pablo Picasso a libreto napsal Jean Cocteau. Premiéra vyvolala skandál, ale dnes je Parade považována za jedno z prvních avantgardních děl 20. století. Uznání se Satie vůbec dočkal až koncem 20. století – jeho hudba byla a je využívána filmaři a inspirovali se jím třeba Frank Zappa nebo John Cage.

Více na www.ndm.cz