PLATO zahajuje hlavní výstavní sezónu

Publikováno: 26.5.2025

Mezinárodní výstava zaměřená na fenomén Třinecka, která se inspirovala futuristickou architekturou místního kina, samostatná prezentace polské umělkyně Doroty Jurczak a druhá část interaktivního projektu Klíčky tvoří základ nabídky hlavní sezóny v ostravské městské galerii současného umění PLATO. Nová skupinová výstava Kino Kosmos, výstava Doroty Jurczak: Pyk, Sciak etc. a představení výběru z prací návštěvníků galerie Klíčky, já a svět zahajuje PLATO ve středu 28. května 2025 v 18 hodin a přístupné budou až do 26. října 2025.

Kino Kosmos

Výchozím bodem výstavy Kino Kosmos je prostor stejnojmenné budovy kina v Třinci a zvláštní význam této výjimečné modernistické stavby. „Obraz konkrétního kina v konkrétní lokalitě, podle nás v jednom z nejzajímavějších regionů České republiky, se ve výstavě proměňuje v platformu pro hlubší úvahy o prostoru, paměti, nářečí a univerzu,“ uvádějí k tématu výstavy její kurátorky Daniela a Linda Dostálkovy.
Pomocí audiovizuálních, sochařských a fotografických děl Vladimíra Bichlera, Andrease Greinera, Stéphanie Lagarde, Rudolfa Štafy, Markéty Žáčkové a tří uměleckých dvojic Persijn Broersen & Margit Lukács, Calla Henkel & Max Pitegoff, Selmeci Kocka Jusko kurátorky nabízejí novou perspektivu pro přemýšlení o vztazích mezi filmem, jazykem, přírodním prostředím a jedinečným teritoriem. „Výstavou Kino Kosmos diváctvo vybízíme, aby vnímalo region podobně, jako když se ponoří do filmového vyprávění: ne prostřednictvím lineárního příběhu, ale skrze fragmenty, atmosféru a emocionální stopy, které narušují stereotypní interpretaci místa. Právě o tento moment vychýlení a citlivého přehodnocení nám šlo,“ doplňují.

Region nese stopy těžkého průmyslu a drsného prostředí, podle kurátorek má ale zároveň v sobě vnímavost k přírodě, tradicím a komunitním i rodinným hodnotám. Tento pečující rozměr se projevuje například v tom, jak místní obyvatelstvo udržuje živou jazykovou kulturu v podobě těšínského nářečí nebo jak vnímá krajinu nejen jako ekonomický zdroj, ale i jako prostor osobního zakotvení.

Dva vystavující pocházejí přímo z Třince. Vladimír Bichler (*1952) ve svých černobílých fotografiích zachycuje syrovou podobu pralesa Mionší a přináší velmi autentický pohled na přírodu regionu. Rudolf Štafa (1925–2014), dlouholetý pracovník propagačního ateliéru Třineckých železáren, zase ve svých plastikách, vytvořených převážně z hutních materiálů, reflektuje industriální dědictví Třince. Oba autoři vnášejí do výstavy zásadní polohy: divokost krajiny a transformovanou energii průmyslového prostředí.

Zvukovou osu výstavy tvoří rozhlasová hra Markéty Žáčkové (*1974) Kino Kosmos – pokus o scénář, která propojuje místní jazykové dědictví s architekturou a historií třineckého Kina Kosmos. Ženské hlasy čtoucí autorský text v regionálním dialektu (ponaszymu nebo gwara) vytvářejí situaci, v níž jazyk nepůsobí jen jako komunikační nástroj, ale jako šifra pro místní zvyklosti a rituál. Kritička umění a architektury Markéta Žáčková působící na Fakultě výtvarných umění a Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně v rámci výzkumu pro PLATO navíc jako první napsala obsáhlý a objevný odborný text o architektuře kina Kosmos, který je publikován v online nakladatelství galerie PLATO, platformě Octopus Press, octopus-press.cz.

Kino Kosmos v Třinci bylo uvedeno do provozu v roce 1968. Originální stavbu, jejíž střešní konstrukci tvoří hyperbolický paraboloid zavěšený na ocelových lanech, navrhli slovenští architekti Ladislav Bořuta a Alois Daříček.

Dorota Jurczak: Pyk, Sciak etc.

Druhým zahajovaným projektem je výstava polské umělkyně Doroty Jurczak (*1978) s názvem Pyk, Sciak etc. „Umělkyně nás zaujala svou schopností vytvářet fantaskní světy, které oscilují mezi elegancí a groteskou a citlivě reflektují témata tělesnosti a identity. Pro nás symbolicky patří i do konceptu Kina Kosmos, její díla dokážou mimořádně vnímavě vystihnout atmosféru místa i vyprávění, a zároveň se vážou k tradičním řemeslným technikám, které mají ve folklorní vrstvě regionu své místo,“ objasňují své kurátorské rozhodnutí Daniela a Linda Dostálkovy. V PLATO umělkyně představuje kolekci děl zahrnující keramické reliéfy, bronzové objekty a kresby, v níž ústřední roli hrají záhadné, křehké a zneklidňující bytosti, často inspirované východoevropskou ikonografií.

Její hlas má v PLATO i další významnou polohu – specifickým způsobem zobrazuje zvířata, která jsou pro dramaturgii PLATO dlouhodobě důležitá. Název výstavy Pyk, Sciak etc. souvisí se sochami keramických vepřů, které stály u samotného začátku rozhodování o výběru děl pro ostravskou výstavu. Tři keramické busty – Pyk, Ściak a Kanka – tvoří jakousi páteř celého vyprávění. Prase jako motiv nese silnou symboliku, často spojovanou s nečistotou a animalitou, ve výstavě se však objevuje v pohádkové podobě, s výrazy, které působí citlivě a empaticky. „Už je ani nevnímáme jako zvířata, ale spíše jako karikatury lidí, v nichž lze snadno rozpoznat vztahy a situace ze společenského života. Tyto tři busty se pak ve výstavě propojují s vyobrazeními dalších zvířat i fragmentárních lidských postav, čímž společně vytvářejí vrstevnatý, poetický a zneklidňující ekosystém,“ uzavírají kurátorky.

Dorota Jurczak se zúčastnila řady mezinárodních výstav a její tvorbu představily například Tate Modern v Londýně, Van Abbemuseum v Eindhovenu, Muzeum současného umění v Bordeaux a MoMA PS1 v New Yorku. Umělkyně žije v Palermu.

Klíčky, já a svět

Souběžně uvedenými výstavami se otevírá i druhá část projektu Klíčky v prostoru zvaném Klíčová dírka, který má na starosti kurátorka Edith Jeřábková. „Klíčky chtějí dát hlas těm, kdo v galerii působí jako návštěvníci a návštěvnice. V minulém roce nám v tomto sále zanechali svoje díla a my je nyní vystavujeme,“ uvedla ke konceptu kurátorka a dodává: „Jako galerie si vytváříme svůj vlastní obraz o tom, kdo jsou naši návštěvníci a návštěvnice, a ani oni se mezi sebou jako veřejnost navzájem nevidí. Tento vztah chceme postupně měnit“.

Tentokrát se do přípravy výstavy zapojily děti z klubu Ahoj děcka, které svůj výběr i kurátorsky komentovaly; jejich interpretace je i součástí katalogu prací (většinou) neznámých autorů a autorek, který u příležitosti projektu vychází. „Doporučuji si interpretace přečíst. Potvrzuje se mi, že názor na tento svět by měla mít možnost sdílet už batolata,“ uzavírá Edith Jeřábková.

Více informací naleznete na plato-ostrava.cz.